Úvodem si připomeňme složitost světa, ve kterém dnes žijeme a který zdaleka není tak jednoduchý, jak jsme si v roce 1990 představovali. Lze jistě omlouvat naši nezkušenost tím, že jsme tehdy byli přes 40 let odcloněni od světového dění paternalistickým státem, a tak se mnoho z našich představ ukázalo jako poměrně naivních. Svět je dnes po rozbití bipolárního světa mnohem méně bezpečný a situace se patrně bude nadále zhoršovat. To, že naši naivitu nesdíleli globální hráči a většina vyspělého světa byla již před dvaceti lety dobře zorientována, lze doložit na několika citacích z knihy Paula Kennedyho, profesora historie na Yaleské univerzitě v USA, Svět v 21. století (Preparing for the Twenty-First Century).

 Knihu dokončil v květnu 1992 a v českém překladu vyšla v roce 1996 „…Po skončení studené války nehledíme na nové uspořádání světa, ale na bolavou a rozbitou planetu.“ …„Tempo a komplexnost sil působících změny je ohromné a hrozivé.“ …„Naše životy jsou stále více ovlivňovány silami, které jsou v pravém smyslu slova neodpovědné.“ …„Čelíme nekonečné řadě nejistot, velkému ohrožení bezpečnosti a blahobytu.“ …„Naše úsilí může mít na síly, které hýbou světem, jen okrajový vliv.“ …„Naším úkolem je co nejlépe připravit společnost na budoucnost.“ …„Vyhlídky závisí na vybavení lidskými a technickými zdroji…“

Globální rizika druhé dekády 21. století

Akceleraci světové nestability dokládá porovnání zpráv o vývoji globálních rizik, které každoročně publikuje The World Economic Forum, tj. nezávislá mezinárodní organizace, jejímž cílem je zlepšit stav světa zapojením obchodních, politických, akademických a další představitelů společnosti, se záměrem ovlivňovat tvorbu globálních, regionálních a průmyslových agend. Závažnost rizik současného světa roste, zvyšuje se pravděpodobnost, že nežádoucí environmentální události (klimatická změna) a extrémní zvyšování cen energie nastane a jejich finanční dopad astronomicky poroste.

O tom, že uvedené expertní odhady nejsou pesimistickým pohledem škarohlídů, ale odrážejí reálnou situaci, svědčí skutečnost, že jen následky jediného zemětřesení 11. 3. 2011 v Japonsku překonaly patrně odhadovaný monetární dopad o 50 %. Rovněž události v arabském světě a problémy zásahů globálního vládnutí v Libyjském konfliktu signalizují věrohodnost citované zprávy, i když zatím (naštěstí) nepřerostly do geopolitického konfliktu. Jednotlivé nežádoucí události spolu samozřejmě více či méně souvisí jak z hlediska příčiny a následků, tak mohou mít i zesilující efekt. Vlivem těchto skutečností se může původně izolovaná událost rozvinout do katastrofických následků vlivem vějířového šíření dominového efektu.

Obdobně jako v oblasti přírodních katastrof může zemětřesení vyvolat tsunami s následnými devastujícími dopady na životy, majetky a přírodu, tak i nahromaděná síla korupčního jednání, uvolněná tragickou sebevraždou člověka v bezvýchodné situaci, může smést jeden vládní režim za druhým, jak jsme byli svědky v Severní Africe. Tak jako z nepřehledné hvězdné oblohy můžeme zvýraznit jednotlivá souhvězdí, tak i z tohoto shluku rizik můžeme zvýraznit 3 shluky – klastry – vzájemně souvisejících událostí, které v konečném důsledku dopadají na jednotlivé občany, často prostřednictvím selhání (kritické) infrastruktury, jejímž úkolem je naopak usnadňovat náš život a uspokojovat naše potřeby

Klastr ekonomické nerovnováhy tvoří: kolaps cen akcií, fiskální ­krize, globální nerovnováha a měnová volatilita.

Klastr nelegální ekonomiky tvoří: korupce, nelegální obchod, ­organizovaný zločin a nestabilní stát.

Klastr voda-potraviny-energie tvoří: klimatická změna, vodní ­bezpečnost, potravinová bezpečnost, energetická bezpečnost a ­extrémní volatilita cen energie.

Dokud může člověk uspokojovat své fyziologické potřeby a má do značné míry pocit bezpečí (že stát alespoň v základním rámci své odpovědnosti funguje), je ochoten se smířit i s tím, že nedosahuje vlastní úplné seberealizace. Přesto ekonomická nerovnováha a nelegální ekonomika vedou ve stovkách měst, a to i vyspělého světa (USA, Itálie, Španělsko, Řecko…), k sociálním nepokojům. I v ČR se začínají projevovat občanské nepokoje v oblastech ­nedostatečně řešených problémů (Šluknovský výběžek). Pokud dojde k tomu, že značná část obyvatel bude mít potíže zajistit si potraviny, vodu a energii, stanou se sociální bouře jistotou a ohrozí samotné základy demokratické společnosti.

Vlády zemí mají stále menší moc ovlivňovat globální jevy (síly), nebo jim bránit, a patrně jim nezbude jiná cesta, jak ochránit své obyvatelstvo, než cesta adaptace na hrozby, které zde evidentně existují, a to včetně předjímání dynamiky vývoje těchto hrozeb. Svou hypotézu perfektní bouře (Perfect Storm) vyslovil v roce 2009 profesor John Beddington. Hlavní vědecký poradce britské vlády a profesor na Imperial College v Londýně varuje, že kolem roku 2030 postihne lidstvo znásobený efekt několika krizí najednou, které budou souviset s nedostatkem potravin, pitné vody a energie. Zpráva pojišťovny Lloyd’s uvádí, že ačkoliv se klimatická změna v Evropě projeví méně než v některých exponovanějších částech světa, může být evropské území postiženo masivní migrací zoufalého obyvatelstva ze zemí, kde v důsledku klimatické změny nebudou voda a potraviny (Afrika, Blízký Východ).

Zpráva spojeného velení amerických vojenských sil (The Joint Operating Environment 2010) připomíná rovněž riziko rozpadu států a regionální krize a předpokládá kolem roku 2030 zesílení soupeření o zdroje – především energii, vodu a potraviny. Další podobnou zprávou, která unikla na veřejnost, je zpráva Centra pro transformaci Bundeswehru (Peak Oil – Sicherheitspolitische Implikationen knapper Ressourcen). Ta se zabývá bezpečnostními důsledky omezených zdrojů a nastiňuje doporučení (i v ­oblasti energie včetně mezinárodních vztahů) pro německé politiky vedoucí k zachování síly a postavení Německa ve světě. Protože ekonomika ČR je hospodářsky vázána na Německo, je vhodné zmínit některé zásadní myšlenky. Dopady „Peak Oil“ na bezpečnost budou eskalovat v letech 2025–2040. Ropa bude určující silou měnící mezinárodní vztahy.

Nedostatek základního zboží a služeb by přivodil kolaps tržně orientovaného národního hospodářství. Ekonomický krach kdekoliv ve světě by zasáhl i SRN pro její úzkou integraci na globální ekonomiku (a tedy i ČR). Základní důležitost mají ­energetické vazby na Rusko, stabilní a privilegované dodávky jeho ropy a plynu. V časovém rámci do roku 2040 může kombinace růstu světové populace, docházejících zdrojů a klimatické změny vést k diskontinuitě světového vývoje. Zpráva varuje před regionálním nedostatkem, zhroucením trhů a přeskupením politických sil. Ničení infrastruktury se může stát atraktivním cílem nepřátelských skupin i některých států. Krize mobility by vedla k potravinové krizi pro její závislost na silniční dopravě. Německo, jako země závislá na globalizované ekonomice, je silně ohroženo rizikem její destabilizace. Musí proto silně investovat do zvýšení odolnosti infrastruktury a lokální soběstačnosti.

Globální nestabilita je živena třemi stresory:

  1. růst světové populace a především její nerovnoměrný demografický vývoj v neprospěch západní civilizace;
  2. konečnost zdrojů (konečnost planety), především energetických surovin a zvláště ropy, na které je závislá síla armád;
  3. změna klimatu (bez ohledu na příčiny) s jejími průvodními jevy, v podmínkách České republiky především meteorologicko-hydrologickými.

Tyto jevy se mohou rozvinout v nežádoucí stavy ovlivňující uspokojování základních potřeb lidí, které je možno znázornit pomyslným „Damoklovým mečem“ visícím nad našimi rodinami. Toto hrozící nebezpečí zahrnuje jak fyziologické potřeby, tak potřebu bezpečí, sounáležitosti, uznání a seberealizace. Narušení dodávek energie, vody a potravin způsobí sociální nepokoje, které neviditelná ruka trhu neřeší. Jestliže si uvědomíme, že cesta mezi zdroji a rodinou zahrnuje infrastrukturu rozprostřenou na území, kde jednotlivé dopravní cesty mohou tvořit tisíce kilometrů (ropa, zemní plyn), nebo jsou v případě elektřiny centralizovány bez schopnosti akumulace tak, že banální porucha se za nepříznivé souhry okolností může během několika sekund rozvinout v blackout, je zřejmé, proč vlády integrují pojem kritické infrastruktury do své legislativy. Z historie hladomorů je známo, že jejich příčinou byla zejména nezvládnutá distribuce potravin než jejich faktický nedostatek. Z ­obdobného důvodu jsou více než vlastní zdroje primární energie z pohledu přežití krizové situace důležité energetické dopravní cesty – její distribuční sítě.

Literatura

[1] Global Risks 2012, Seventh Edition, Insight Report, World Economic Forum, 2012
[2] LLOYD’S, LLOYD’S 3600 Risk Insight, Climate Change and Security: Risks and Opportunities for Business, IISS
[3] The JOE 2010, Joint Operating Environment, United States Joint Forces Command, Ready for today, Preparing for tomorrow, 2010
[4] Tielstudie 1: PEAK OIL, Sicherheitspolitische Implikationen knapper Ressourcen, Streitkräfte, Fähigkeiten und Technologie im 21. Jahrhundert Umweltdimensionen von Sicherheit, Zentrum für Transformation der Bundeswehr, Dezernat Zukunfsanalyse, www.zentrum-transformation.bundeswehr.de
[5] Transport energy futures long-term oil supply trends and projections, Report 117, Bitre, Australian Government, Department of Infrastructure, Transport, Regional Development and Local Government, Bureau of Infrastructure, Transport and Regional Economics, 2011
[6] The future of Food anf Farming: Challenges and choices for global sustainability, Government Office for Science, Foresight, 2011
[7] Kennedy., P., Svět v 21. Století, Chmurné vyhlídky i vkládané naděje (Preparing for the Twenty-First Century)., ISBN 80-7106-114-X, 1996

Pokračování v dalším čísle.

 

Ing. Ivan Beneš

Ing. Jana Caletková, PhD.

AF-CITYPLAN spol. s r.o.
jana.caletkova@afconsult.com